Jarní básnění: Za hranice Záhoří a ještě dál

Jarní dny se nám hlásí v plném rozsahu a na přelomu dvou měsíců, kdy duben pomalu své brány zavíral, se v Knihovně v Pavlovicích u Přerova naopak otvíralo, a to v duchu poezie a přátelského veselí. V pátek 29. dubna u nás proběhl básnický večer s podtitulem Jarní básnění: Za hranice Záhoří a ještě dál. Mnoho Záhořanek a Záhořanů se tehdy sjelo z blízkého i dalekého okolí zpět do kraje, od něhož se geograficky možná stále vzdalují, ale jejich srdce rodný kraj neopustilo nikdy. Právě záhorská rozjařenost okořeněná láskou k poetičnu nám umožnila takovouto událost prožít a také si patřičně užít.

Nebylo by správného srazu umělců, kdyby se někdo řídil něčím tak banálním a relativním, jako je čas. Ačkoliv byl oficiální začátek stanoven na sedmou hodinu, podle všech konvencí a smícháním veškerých akademických čtvrthodinek, kuřáckých sedmiminutovek i hodokvasných minutek jsme započali až v pozdních hodinách, kdy na okolní krajinu dopadal již stín a záhorský prostý lid se již dávno odebral do tepla domova či víru hospodského.

Poezie, na tu naštěstí není nikdy pozdě, a tak ono lehké zpoždění nemělo ani zdaleka takovou moc, aby mohlo komukoliv pokřivit radost. Obzvláště s takto pestrým programem, který uvedla pavlovická knihovnice Marie Henslová několika nejen srdcovými básněmi, ale také poselstvím, abychom se vážili klidu a míru. Veličin, které v dnešní době válek a konfliktů nelze opomenout, jelikož zatímco my si sedíme v teple domovů a píšeme roztodivné básničky, jen pár set kilometrů na východ sedí lidé v chladu a temnotě zákopů a nezbývá jim než psát leda dějiny. Zlo číhá na každém rohu a jednoho dne si možná přikráčí i k našim domovům. A zde je potřeba sborově zvolat slova klasika, Jaroslava Haška: „Nestřílejte, vždyť jsou tady lidé!“

V první fázi programu vystoupil duet Řev, Ondra Kočerhan recitující a Jiří Žák hudebně doprovázející. Veselí, romantičnost a intenzita pronesená touto dvojicí akorát předznamenala, že tento večer bude opravdu stát za to. Ať už šlo o pění na krásy Záhoří, smutnění nad krásou žen či rozjaření nad krásou přítomného okamžiku. Řev vše podal přesně tak, jak býti podáno mělo.

Po krátké přestávce a příchodu dalších hostů přišla na řadu kouzelná Andrea Šebelová, mladá brněnská umělkyně, jež všechny přítomné ohromila elegancí a komplexností vlastních veršů hodných těch nejpamátnějších básnických almanachů. Naštěstí, stejně jako jde život nahoru a dolů, je třeba tak činit i rovině poetické, a proto následující krátký výstup sekundárního knihovníka Marka Hensla snesl poetično z nebeských výšin zpět na zem, rovnou na špinavá nádraží, smrdnoucí autobusy, rozkládající se vlaky, aby těmito děsivými fenomény připomenul útrpnosti spojené s všudypřítomným a věčně nutným čekáním.

Jak nám již v úvodu ukázal Řev, poezie nejsou pouze slova, ale také hudba! Touha zapojit veškeré naše smysly proto nemohla být uspokojena více než hudebním vystoupením Jiřího Žáka, který se rozhodl počastovat naše sluchovody několika vlastními písničkami o životě, čistotě a jistotě. Bujarost Jirkových písní ihned vyprovokovala dalšího básníka, Štěpána Doležala, který se rozhodl, že náhoda a spontánnost budou tím správným receptem na další chvíle. Vytasil tak své dlouholeté poznámky plné zamotaných myšlenek a dobrodružných veršů a obohatil publikum o své autorské moudro a osobitý elán.

Hodiny se už pomalu blížily konci svého kružnicového cyklu a před diváky opět předstoupil Marek Hensl s poeticko-prozaickým poselstvím o nesmyslu života přibarveným verši velkého a inspirativního Boëthia, který kdyby napsal svou Filosofii utěšitelku na Záhoří, pak by nepochybně došel k podobným závěrům, jako autor poselství. Závěr pak patřil Lucii Orálkové, která se rozhodla spojit své múzické a pedagogické schopnosti a náležitě nás poučit o hygieně, úklidu a jejich domácím klavíru.

Výstup Lucie vyvolal takovou intenzitu veselí, že hlavní program musel být ukončen, aby se hosté mohli naplno věnovat vínu, občerstvení a konverzaci. Tento poetický banket pak trval až do pozdních hodin, kdy byl slavnostně ukončen zaslouženým spánkem a přípravou na další veselení, které měly přinésti následující dny. Pavlovická knihovna děkuje všem básníkům i hostům a těší se na další ročník!